Bažíme po bažině - báseň doc. Jarmily Bednaříkové

BAŽÍME PO BAŽINĚ

Báseň paní doc. Jarmily Bednaříkové přednesená při letošní (2010) tradiční pouti k drnovické bažině.


Bažíme po bažině
A kdo ji podcení,
Ten neví, co my víme –
Je místem zrození.

V Egyptě stával chrám boha,
jenž od základů zachytil dějiny.
V podobě žab a hadů, co vyšli z bažiny,
Thovt viděl stvořitele…

A růže lotosu dál hlásá na hladině
Vznik světa z chaosu.

Když v Onu položilo
Zas Slunce světa sémě,
V nejstarším páru bohů
Byla i vlhkost země.

Bohyně Tefnut, ne Zem, její vláha.
Co známé je, to doplnit se zdráhám:
O Thalétovi z Miléta,
Či jak se dostal do světa
Člověk stvořený z vlhké Boží hlíny.

Tak pohlédněmě:
Tu je kousek prabažiny.Vlhkost a hlína.
Věda přišla po mýtu. Co na tom?
V lidech pořád stejně dřímá
Prastará úcta k životu.

Ač vysvětlen je po pentličky DNA.
Bohudík, všechna tajemství snad netancují
Na stole vědců obnažený kankán.
A tajemná je bažina.

Bažíme po bažině,
Protože všichni víme,
Že kde je tajemství,
Tresť života se počíná.

(text byl zveřejněn s laskavým svolením autorky)